Nekonečný příběh 14.část

12. července 2018 v 17:00 |  Příběhy

První rande

Metro se rozjelo a já nakonec zůstala. Jelo se na Černý Most, nejdřív se mi teda moc nechtělo, připadala jsem si jak totální blbec ze kterýho si někdo vystřelil. V centru sme sebou plácli na sedačku a povídali si.

Kuba si mě furt tisknul na sebe a já si připadala jak hrbáč než abych si říkala jak mi je hezky. Jediný co si ale pamatuju je že tak strašně hezky voněl..
Když sme tam tak seděli, vyndal z kapsy řetízek se srdíčkem. Nebylo to stříbro, ani zlato, ale bylo to od něj. Připnul mi ho na krk a v tu chvíli mi bylo líto, že jsem na něj byla tak protivná. Navrhla jsem že by se mohlo jít do kina, problém byl v tom že v tu dobu se toho zrovna moc zajímavýho nehrálo a nebo nás to nezajímalo a nebo prostě byl plnej sál.. Vybrala jsem film PŘÁNÍ K MÁNÍ, nic jinýho fakt nešlo. Sál sme mely jen pro sebe, sedli sme si doprostřed a film začal. Pak jsem cítila jak mě Kubík vzal za ruku, stiskla jsem mu jí taky a za chvilku už měl ruku kolem mého ramene a já byla přitulená k němu.
Ani nevím jak se to stalo, ale najednou proběhla první pusa, pak druhá,třetí.. a pak už sme ani jeden z filmu nic neměl, protože sme byly zakousnutý oba v sobě. Ke konci filmu mi držel ruku, dal mi pusu do vlasů a zašeptal mi do ucha ''Miluju tě''. Cítila jsem jak jsem po dlouhý době šťastná aniž bych tušila co vše se přístích pár měsíců stane.
V kině film skončil a my sme ruku v ruce odešli. Šlo se kolem bambule a tak jsem ještě vyfasovala růžovýho plyšovýho hrošíka kterej voněl po levanduli... Byla jsem štěstím bez sebe a nevěřila, že můžu potkat i kluka kterej bude tak pozornej a bacha - kino taky platil on, což se mi fakt hodně dlouho nestalo abych byla upřímná. Po cestě na metro si přede mně stoupl že mi dá pusu... to by nebylo tak zlí, jenže on jak byl menší jak já..stopnul si z kopečka dolu takže sme vážně byly jak Šmudla se Sněhurkou. Chytla jsem výtlem a šla radši dál, protože jsem nebyla jediná komu se to zdálo vtipný, hlouček lidí co šel kolem nás se smál taky.
Když se čekalo na autobus, už nám to bylo jedno kdo z nás je menší a kdo větší, jeden si užíval toho druhého.. Nakonec přijel bus a mě se tak strašně nechtělo do něj nastoupit....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš pravidelně "Nekonečný příběh" ?

Ano, je zajímavý :)
Jen někdy :/
Ne, nelíbí se mi :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama