Nekonečný příběh 13. část

12. července 2018 v 0:58 |  Příběhy


Sešlo se pár dnů a hnědý oči jsem měla v hlavě pořád.. I když jsem si říkala, že je to pěkne puberťák, nešel mi z hlavy ani za cenu toho, že bych mohla jednou litovat. Jednou večer když sme si psali, vypadlo z Kuby že mě miluje...


V tu chvilku jsem na ten telefon koukala jak kdyby spadnul odněkud z vesmíru a nechtělo se mi tomu věřit. Celý večer probíhal tak že sme si psali o tom, jak na sebe myslíme, jak se na sebe těšíme, jak se máme rádi, jak bysme nejradši usínali spolu...no však to znáte.

Uběhlo asi 14 dní a mělo dojít na první schůzku. Voláme si už od rána, já kvuli sevřenému žaludku radši nevypila ani kafe. Domluva byla jasná - V 15:00 sraz na Letňanech v metru ... To jsem ovšem ještě netušila co mě čeká. Nahodila jsem na sebe černý oblečení, vlasy nechala rozpuštěný, oči jsem dobarvila řasenkou a tenkou černou očí linkou. Nikdy jsem se přehnaně nelíčila, mám od přírody výrazný obličej, včetně kruhů pod očima. Kuba mi do telefonu řekl že mu vlak jede za půl hodiny a tak jsem se vydala na autobus aby na mě nemusel čekat.

Když už jsem se blížila k Letňanům, zvoní mi telefon a Kubík mi oznamuje že vlak má zpoždění půl hodiny a že mu to bude trvat malinko dýl tak abych jela dalším busem. Ze mě v tu chvilku vypadlo jen ''Skvělí, ale já právě vjíždim na metro a budu vystupovat''. No nic, nedalo se dělat nic jinýho než čekat. Jistě že jsem neměla lepší nápad než si na sebe vzít svojí milovanou čerou koženou bundu, která - přiznejme si v prosinci neni nic teplého. A tak jsem si šla sednout na lavičku do metra a čekám ... půl hodiny, hodinu, hodinu a půl...on furt nikde.... po hodině a 45 minut jsem to už nevydržela a zavolala mu. V telefonu se ozve ''já už jsem tady, šel sem ven kouřit''. Tak v tu chvíli jsem vážně myslela, že budu zabíjet. Počkala jsem si až sleze ze schodů a na naše první střetnutí očí nikdy nezapomenu. On na mě koukal jako by mě nepoznával a já na něj koukala jako bejk predkterým se objevil červenej hadr. Když opadnul prvotní šok z toho že mě nehal čekat, všimla jsem si že nekecal a vážně je menší než já... připadala jsem si jak když stojím vedle mladšího brášky.

Obejmul mě a omlouval se, jenže to bych nebyla já abych nebyla nafučená aspoň půl hodiny že..
Vlezly sme do metra a Kuba celou dobu byl skleslej, ale furt se kemně tisknul.. jenže mě se honila hlavou jen jedna jediná věta 'mam jet domu nebo ne....'
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš pravidelně "Nekonečný příběh" ?

Ano, je zajímavý :)
Jen někdy :/
Ne, nelíbí se mi :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama