Nekonečný příběh 12. část

12. března 2018 v 4:15 |  Příběhy
Já vim, já vim... hodně dlouho jsem tu nebyla, nebyl čas, nálada, ani chuť psát.. Hodně z vás mě kontaktovalo s tím, že mám v příběhu pokračovat. Původně jsem ho chtěla celý smazat a s ním i celou minulost - ale znáte to, pak si uvědomíte, že tohle jste prostě vy a to jen tak nesmažete... Takže ...



Nekonečný příběh II. (12. část)



Je listopad, venku padá barevné listí ze stromů, je sychravé počasí. Já stojím za oknem a zamnou se těsná obrovská halda zabalených pytlů a krabic. Žila jsem tu s Jiřím dva roky a teď to tu mám opustit a nechat tu i část svého dosavadního života. Vedle v místnosti zakašle člověk,který ještě před týdnem byl mým přítelem a snoubencem dohromady. Dneska už je to jen člověk kterého nepoznávám, člověk - který ve mě zabil veškerej cit co ve mě ještě zbyl. Otočím se a pokračuju v balení všech věcí. A že jich není zrovna málo, říkám pořád že je lepší vyhořet než se stěhovat. V tu chvíli mi zvoní telefon .. no jo, Vláďa. Kluk kterýho jsem poznala na seznamce. Zas mě přemlouvá ať jdu ven což mě ani ve snu nenapadne protože musím zabalit ještě dvě místnosti a už teď bych s tím nejradši praštila a nebalila nic.



Druhý den už se jde samotné stěhování. Kluci všechno nahážou na korbu u auta a já už se jen rozhlížím po prázdném bytě ve kterém se za poslední dva roky odehrávalo snad největší peklo v mém životě. Smích a radost, ale víc převládal křik a strach. Nejhorší na všem je, že vlastně to co si hlavně pamatuju je staženej žaludek pokaždé když zarachotil klíč v zámku a Jirka přišel ožralej domu a začal řvát. Už to prostě dávno nebyl ten člověk kterého jsem si měla vzít, nebyl to ten kdo měl být táta od rodiny. Prostě to najednou byl jen vulgární vágus kterej se o sebe přestal úplně starat a jen chlastal. Takže už mi to řeklo dost a během jednoho týdne už jsem byla zase doma v bezpečí. Bejvalej se naštěstí při stěhování neukázal, moc dobře věděl jak by to dopadlo kdyby se potkal s tátou. Naposledy jsem se tu porozhlídla, zavřela všechny dveře, zamkla a strčila klíče do schránky. Napadlo mě že teď už bude klid.



Tenhle rozchod mě stál hodně. Ať už nervů, peněz nebo zdraví. Už půl roku jsem na neschopence. Objevily se kolabsy s poruchou chůze. Ze začátku mě to stálo dost nervů, když jsem se nemohla postavit na nohy nebo jsem ručkovala po celém bytě, pády jsem už ani nepočítala a modřiny taky ne. Ty největší rány totiž zůstaly na duši. Doktoři měli diagnozu jasnou - všechno je ze stresu. Nejen že jsem ze všeho byla jako totální troska, ale ještě je ze mě debil.



První noc doma byla tak trošku divná. Seděla jsem na posteli a nemohla jsem si zvyknout na to ticho a klid. V tu chvíli mi cinknul telefon. Kuba... Kámoš kterej mě poslední dny hodně držel, nebýt jeho tak snad už dávno vypustim duši. Sice hroznej puberťák o pár let mladší, ale jinak strašně fajn kluk. Ptá se jak to zvládám a tak podobně, tak si propíšeme dobrý dvě hodiny než vytuhnu.



Když už jsem doma víc jak týden, tak mě v jednom kuse pořád uhání Vláďa. Takže už jsem povolila. Chce přijet na kafe, ok, ale víc jak to kafe nedostane. Jsem už ze všeho unavená a nechce se mi snad nic. Za hodinu už mi zvoní telefon, že už je tady. Jdu mu otevřít s totálně sevřeným žaludkem a pocitem, že něco je prostě špatně.

Už od dveří se na mě pořád lepil a mě to bylo tak nepříjemný, že jsem se furt odsunovala, uhýbala ale za žádnou cenu jsem nechtěla s ním zůstat o samotě. Takže nejdřív se šlo dolů k babičce a rodičům, když už ani to nestačilo tak jsem ho vzala k bejvalí sousedce. Ne, bohužel ani to nestačilo a neodradilo ho to. Tak jsem sklopila uši a vzala ho k sobě. Jenže to jsem neměla dělat. Říkala jsem i že si snad nic nedovolí když je celej barák plnej. Já naivka. Sedli sme si na gauč a už to jelo. Lepil se ještě víc, začal mě osahávat. Jakoby slovo ''ne'' pro něj bylo - pokračuj. Vzhledem k tomu, že poslední dva měsíce mě bejvalej měl jako hadr na podlahu a když jsem nechtěla sex tak neměl problém si ho prostě vzít sám, se mi nechutně stáhnul žaludek strachy. Odstrčila jsem ho ze všech sil a nabrala ho do koulí, protože už se o mě třel uplně celym tělem. Byla ve mě hodně malinká dušička a děkovala jsem bohu, že nemam rodiče který by byly pořád někde pryč. Jenže ono už ani odstrčení nefungovalo, už jsem jeho ruce měla snad všude. Sebrala jsem veškerou sílu a vysmekla jsem se mu. Poznal že to přepísk až když sem ho poslala domu. Oblíknul se ale předtim mě ještě stačil popadnout a začít mě aspoň líbat. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Naposledy sem mu řekla at už de konečně pryč. Když se za ním zabouchly dveře, spadnul mi ze srdce obrovskej balvan. Tak tebe chlapče už nechci vidět do smrti. Při mazání jeho telefoního čísla mi přišla sms " nejsi princezna abych na tebe čekal do nekonečna". Né to sice nejsem, ale svojí hrdost ještě pořád mám.



Napustila jsem si vanu a dala si do ní snad litr pěny do koupele. Čím víc bublin, tím líp. Zaslechla jsem další pípnutí telefonu. Ten zoufalec to snad nevzdá proboha. Ráchala jsem se snad dvě hodiny a stejně jsem měla pořád pocit jako bych na sobě měla samou špínu. Hadr na podlahu by asi proti mě byl pořádnej frajer, já se cítila jako totální špína. Zavřela jsem oči a najednou jsem si uvědomila že myslim na ty krásný hnědý oči jako má jedině Kuba. ''Ježiš vzpamatuj se, vždyť ten kluk teprve vylezl z puberty'' říkala jsem si. Nikdy jsem nad nim totiž neuvažovala jako nad klukem.. prostě byl něco jako muj mladší brácha se kterym mužu řešit všechno. Jenže to bych nebyla já aby mi to najednou nešrotovalo všechno hlavou. Proč druhý odmítám, ale na jeho úsměv se vydržim dívat pořád?



O kom se mluvívá... koukla jsem na telefon a vzkaz byl od Kuby. Nechápu proč,ale najednou mi bušilo srdce jako o život. Nakonec sme si zase propsaly celej večer, ale o tom co se ten den stalo jsem mu neřekla. Vlastně ani nevím proč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš pravidelně "Nekonečný příběh" ?

Ano, je zajímavý :)
Jen někdy :/
Ne, nelíbí se mi :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama