Cesta na druhý břeh

5. srpna 2014 v 0:27 |  Příběhy
Říká se, že každý má svého anděla,který ho chrání před vším špatným a vidíte ho jen tehdy, když už jste na poloviční cestě na onen svět..





ležím na schodě před domem, mým tělem prostupuje chlad a pocit klidu. Už brzy bude konec... Už brzy usnu ... Celou dobu jsem si říkala. Najednou mě někdo zvedá ze země ... je to člověk, který mi jakou dobu drtil srdce neuvěřitelnou rychlostí. "Lásko co mi to děláš" ...necítila jsem už skoro nic.... žádnou část těla. Už si pamatuju jen to, že jsem ztratila vědomí a spadla na zem. Probudilo mě až to, když mě dostávali z auta, cpali mi do nosu hadičku na vypláchnutí žaludku .....

Už jsem dál nemohla. Zavřela jsem oči a byla jsem v jiném světě. Nejde to popsat co přesně to bylo .... Bylo to něco jako obrovská záře která najednou ustoupila a já jsem stála na cestě, všude kolem byla spousta květin ....




podobně jako na tomhle obrázku ... jen v dálce bylo nebe ... dál vedla cesta a vzadu byl nějaký bílý zámek ... nebo hrad... nevím to přesně.....

Celý život jen cítím nezkrotnou bolest a smutek. Radost s smích znám jen pár dní v měsíci ....
A když jsem stála na druhém břehu, ten pocit se nedá ani slovama popsat. Nikdy jsem nebyla tak šťastná a klidná...vyrovnaná a svá. Moje duše byla konečně v klidu ..... Přede mnou někdo stál a začal se mi postupně rozmazávat ...
Nechtěla jsem odejít.....


Najednou jsem otevřela oči a ležela na jednotce intenzivní péče. Připojená na přístrojích. Šílenej pocit.
Tohle bylo peklo. Byla jsem oblblá, nevěděla jsem co se děje, tak moc jsem chtěla zpět ....

Vše nakonec dopadlo tak, že mě zavřeli na 10 dní na léčení do Bohnic. Prý kvůli pozorování ....
Je fakt, že tam jsem se dokázala odrazit ,postavit se tomu a jít dál. Ale od té doby co jsem zpět na místě ,které mam spojené s bolestí kterou prožívám je vše zpět.... na cigáro chodím na místo kde jsem tehdy ležela a vím, že tak to prostě mělo být. Pokud si někdo myslí, že když někomu zachrání život tak se tím vše změní - NE! Vše tu zustane. Vzpomínky, problémy, dokonce i ten zkurvenej pocit,že člověk stojí za hovno.

Někdo totiž o ten život už opravdu nestojí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Metal Míša Metal Míša | Web | 5. srpna 2014 v 2:52 | Reagovat

A co když život stojí o něj...? I když stojí za hovno. Ať už člověk nebo život...

2 Lukáš Lukáš | Web | 5. srpna 2014 v 8:34 | Reagovat

[1]: taky jste dobrá filozofka :D jen co je pravda (v dobrém) :)

3 Hrady ze slov Hrady ze slov | 5. srpna 2014 v 8:39 | Reagovat

Trpělivost přináší růže! :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 9:19 | Reagovat

Vždy existuje důvod, proč jsme tady. A to, že anděly nevidíme, neznamená, že tady nejsou. Věřím, že jich mám několik a mají se mnou kolikrát pořádnou práci!
Ten pocit světla z druhého břehu má vždy posílit člověka na cestě životem. Škoda, že to tentokrát nevyšlo. Ale možná to ještě přijde ;-)

5 Metal Míša Metal Míša | Web | 5. srpna 2014 v 10:29 | Reagovat

[2]: Kéž by já a byl to záměr. To moje myšlenky... Avšak co já vím, třeba se to bude někdy hodit (tudíž děkuji za toto oslovení). :)

6 Debris Debris | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 21:29 | Reagovat

[1]: A co z toho když to pak stejně ten člověk udělá znova, protože nemá pro co žít?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama