Nekonečný příběh 8.část

17. května 2014 v 4:28 |  Příběhy


Uběhl necelý rok tohohle debilního života a myslim, že nastal čas si přiznat pravdu. Během těhle pár měsíců mi proletěla životem strašná spousta lidí. Ale skoro nikdo v něm už nezůstal. Vlastně, když si to projedu, tak v něm nezůstal vůbec nikdo. O Ondrovi nic nevím už od prosince, zahlédla jsem ho jen jednou, a to nedávno.


Šla jsem po ulici, začalo mi bušit srdce a slyšela jsem projíždějící auto , které mělo repráky na plný koule. Ohlídla jsem se a v něm byl on.. Byl pořád stejnej. Jen jsem se zastavila, koukala jak odjíždí a v hlavě jsem si říkala "Běž za ním, vlez třeba před to auto, jen ať prostě zastaví..." Oklepala jsem se a šla jsem dál naproti k autobusu ve kterém měl přijet můj současný přítel. Srdce jsem měla až v krku, v žaludku pocit jako by mi do něj někdo bodal hřebíky a mozek měl milion otázek.. V tu chvíli přijel autobus a když z něj vystoupil ten kluk s krásnejma očima a roztomilým úsměvem, rozeběhnul se kemně, chytil mě, silně obejmul a já jsem věděla, že moje místo je u něj. Ohlédla jsem se tím směrem ,kudy Ondřej odjel a zabořila jsem se do svojí lásky. Až do večera bylo všechno v pořádku. Jenže, jak jsem si lehla do postele, vloudila se mi do hlavy otázka. Tohle má bejt zatraceně nějaká zkouška nebo co sakra? Jestli už jsem ze všeho venku, nebo jestli ho mám pořád ráda? Podívala jsem se na svého spícího přítele a nevěděla jsem co si myslet. Tenhle kluk je vše co jsem si přála. Ale minulej život prostě nemůžu hodit za hlavu a pořád mě všechno trápí. Všechno je strašně zamotaný a já se z toho už nějak vymotat nemůžu. Asi po třech hodinách dumání jsem konečně usnula.

Druhý den šel Zdenda něco dělat na zahradu, a tak jsem si vzala deníček abych si připoměla to hnusný a líp zapoměla.

--> 14.6.2013
V úterý jsem odjela s Lukášem na letiště,Ondra mi pořád volal.. Prej že mu na mě pořád záleží a má o mě strach. Pff to jo teda. Pořád na něj myslim, a slyšim ho jak na mě volá. Bulim jak šílená, nevim si rady. A to, že jsem Ondru neviděla už 10 dní mě drtí snad ještě víc. Udělám všechno aby se kemně vrátil. Doslova všechno!

Jen co si to přečtu, hned jsou zpět uplně ty samí pocity co při rozchodu. Nejradši bych s tim švihla když otočim na další stránku ..

--> 18.6.2013
Ze soboty na neděli u mě Ondráš spal. Koukali jsme na městečko záhad a v tu chvíli mi dal pusu na krk. Snášela jsem to celkem blbě a pěkně to semnou škublo. Celým tělem mi proletělo takový horko.na jednu stranu příjemný a krásný ,ale na druhou stranu to pálilo jak kdyby mě to chtělo zabít. Najednou začli střílet rachejtle, tak jsme se šli do kuchyně k balkonu kouknout, co se to tam vlastně děje... Chvilku jsme se dívali na nebe, když řekl " Už chybí jen Silvestr.." Věděla jsem, co tím myslí a dodala jsem "a shíh....". Celou dobu mě držel kolem boku a po nějaký chvilce jsem mu řekla " Třeba máme novou šanci..".

V tu chvíli jsem netušila, jak moc jsem naivní a jak moc jsem se spletla. Neuvěřitelně strašně moc... Zaklapla jsem deník a snažila se,srovnat si myšlenky. Docela se mi to i povedlo.. Kdyby nepřišla další šlupka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš pravidelně "Nekonečný příběh" ?

Ano, je zajímavý :)
Jen někdy :/
Ne, nelíbí se mi :(

Komentáře

1 Naty Naty | 24. května 2014 v 12:30 | Reagovat

Tak teď si nejsem jistá koho vlastně miluješ..jestli Ondru nebo toho současného. Každopádně jestli ti na Ondrovi pořád záleží, tak bys měla chtít aby byl šťastný i za cenu, že bude mít jinou a nedělat všechno pro to abys ho získala zpátky,protože by s tebou nemusel být šťastný. Můj názor :) Ale jinak píšeš hezky ;)

2 Debris Debris | E-mail | Web | 25. května 2014 v 22:19 | Reagovat

[1]: Děkuji =D ten příběh se váže na to co se dělo rok zpět a je to i malinko smyšlený =) vím že je to zamotaný, ale takovej je prostě muj život =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama