Nekonečný příběh část 4.

11. září 2013 v 23:01 | Debris |  Příběhy
Otevřu oči a už se usmívám.. leží vedle mně ... Přitulím se k němu a mám pocit, že nepotřebuju nic jiného, že mi zkrátka nic nechybí. Když mě obejme kolem ramen, tak to už rovnou lítám v jiných sférách. Ale vždycky, když jsem šťastná a lítám na obláčkách, uvědomím si tu krutou realitu..Že už prostě není můj a šance, že by se ke mně chtěl vrátit je reálná asi tak jako fakt, že já někdy budu studovat vejšku. Prostě blbost.




Potom následuje to co vždycky. Probudí se, dá mi pusu, oblékne se, jde do práce a já zůstanu zase sama doma se svým křečkem Razinkou. Spát už se mi vůbec nechce a tak vylovím Razielku z pelíšku, zase jí musím vzbudit, celou noc dřela v kolečku a tak teď dospává hodiny. Má docela pohodovej život. Nejvíc miluje když ji do akvárka dám vatu pro křečky. To je hned v nebi. Sleduju jí, jak si z vaty a pilin staví svůj domeček, je při tom hrozně roztomilá jak se snaží všechnu tu vatu nacpat do domečku.. a vzhledem k tomu,že má dva, jeden větší a jeden menší, chuděra neví do kterýho. Mno, je sedm ráno a já zas nevím co bych dělala, tak popadnu vysavač a aspoň vysaju v pokoji a umyju nádobí.

Moc jsem si nepomohla, zabralo mi to půl hodiny a tak zapnu telku a chvilku se dívám na pokemony. Jako malá jsem tuhle anime pohádku zbožňovala. Mam na stolečku u postele celkem chaoz, probírám si sešity,které se tu válí a najdu svoje staré zápisky. Jsou sice staré jen tak čtyři měsíce, ale vážně stojí za to. Moje pocity, stavy, situace před rozchodem. Mam husí kůži,když si to čtu. Nechtěla jsem to psát do deníku, kdyby to někdo našel, tohle bych neukecala, kor před tátou ne.
Tak třeba ..

28.5.2013
,,Ani nestačim koukat jak ten čas letí. Za 8 dní spolu s Ondráškem budeme 9 mesíců.. Ten muj šmoula si taky myslí,že je nesmetelnej ..mam o něj strach, pořád za něčim jenom lítá.. Čim dál častěji trávim naše společné noci tím, že si říkám jestli mě vůbec ještě miluje......."


30.5.2013
,,V ničem už se nevyznám, když jsem za ním včera přijela, korát jsme se pohádali.. Byla jsem v šoku,když jsem viděla svoje auto na sračky.. Absolutně nechápal co mi je a byl dost ironickej..jela jsem za nim po práci dvě hodiny a on mi jen řekl "Jestli se chceš chovat takhle, tak zas mužeš jet domu" ..jasně v 10 hodin večer..."..............."

Tři dny před rozchodem po probuzení mi řekl " Prdelko? Mě se zdálo, že čekáme malého Ondráška.. a já začal vyvádět že nemáme kočárek" Přišlo mi to dost vtipný, ale bylo to strašně hezký jak to řekl. Bylo mi hezky, když sme se nehádali. A těch chvilek bylo opravdu hrozně moc malinko ... Když jsem mu napsala jestli nechce přijet kemně.. Neodpověděl ani a tak to šlo celý ty dny až do rozchodu. Ignor prostě. Mohla jsem si najít jinýho, o kluky jsem nikdy nouzi neměla. Ale já je všechny odmítala i přestože jsem věděla,že tenhle vztah už nemá žádnou šanci. Snažila jsem se o tom všem s ním mluvit,ale vždycky to skončilo stejně.. Obrovskou hádkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš pravidelně "Nekonečný příběh" ?

Ano, je zajímavý :)
Jen někdy :/
Ne, nelíbí se mi :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama