Nekonečný příběh 3 část.

10. září 2013 v 23:27 |  Příběhy
Celej muj týden probíhá tak, že se v noci prohrabuju fotkama, jdu spát kolem šesté ráno a vztahu ve čtyři odpoledne. Ještě chvilku vydržim dumat u okna a civím na kapky deště, jak se prohání ledovým větrem a padají na zem, tam se rozprsknou a za nima další a další .... Nechápu,že vydržim hodinu stát u okna. Vlastně nechápu už vůbec nic.
Zasednu k počítači a jdu si pustit svůj oblíbený seriál "Berlín Berlín". Moc lidí ho nezná,ale mě nejvíc dostal.
Dneska jsem vážně dost protivná, že bych kousla do zadku sama sebe. Začne mi být hrozně smutno. V celém baráku nikdo není, nikdo mě nepřijde navštívit, hlava mě bolí ... A tak mi nezbývá nic jiného než se zvednout a jít uklízet. To dělám poslední dobou hodně často.




Když zrovna utírám prach na horní poličce u postele, zazvoní mi smska. No jo zas operátor, řeknu si v duchu,ale při zjištění odesílatele se mi málem zastaví srdce. Prý jestli jsem doma ... Kde bych asi tak byla, pomyslím si, ještě z minula na něj mám pivku. Odepíšu že jo a vzápětí mi přijde odpověď. "Můžu přijet? Vyřešit tamto". No to sem zvědavá hochu jak mi tohle vysvětlíš. Jdu okamžitě zavolat Evě. "Ty vole tak to sem zvědavá co z něj vypadne" řiká mi. Drbeme ještě tak hodinu a když se jí Petr vrátí domů,musíme končit. Ondráš psal, že přijede za hodinu a půl, tak mám ještě moře času a jdu si udělat kafe.
Než dorazí tak si pustím seriál Místo nahoře.

Divím se,že přijede ve smluvenou hodinu, většinou jsem čekala třeba o půl nebo hodinu déle. Když se vydám otevřít dveře, srdce mám až v krku, klepe se mi ruka a jsem připravená na to, že se akorát pohádáme a už ho nikdy neuvidím. Ono v tomhle případě by to snad bylo i lepší. Kupodivu se netváří nijak dotčeně, naštvaně ani nijak nepříjemně ,ale usmívá se na mě.. To se mi zdá docela divný, snad si nemyslí,že jen tak vychladnu. Jde se vysprchovat a já jdu mezitím do svého pokoje. Asistovat mu nepotřebuju, takže si zalezu do postele a dál sleduju seriál.

Pomalu se dovalí ke mně a sedne si na postel vedle mě.. Celou dobu čekám, co z něho vypadne. Nejspíš čekám marně,takže se ho radši zeptám sama. "Tak čekám na vysvětlení.." je na něm vidět, že je nervózní a vysvětlí mi to jen tím, že je hodně náladovej. No super teda, a já to mám teda odnášet, no to teda ne. Už mi došla trpělivost a řekla jsem mu všechno co jsem měla na srdci. Taky se k němu nechovám jako k nějaký věci. Obejme mě a pokusí se mi dát pusu když vedle sebe ležíme, asi abych už mlčela.. jenže já jsem se nedala a ještě ze mě vypadlo " Ondro já tě mam vážně ráda.." Odpovědí mi bylo zase to samé "Já teď vztah nechci..." V jinou odpověď jsem snad ani nedoufala, už mi to řekl jednou. Jenže, mě nejde o vztah, ale o to jeho chování. Chvilku se jen tak pošťuchujem a dává mi sem tam letmo pusu. Najednou mě začne líbat a já vím,že jsem opět v háji ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš pravidelně "Nekonečný příběh" ?

Ano, je zajímavý :)
Jen někdy :/
Ne, nelíbí se mi :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama